Inzerát II..pro Lay-Leiko,Sebby

14. dubna 2013 v 12:30 | Uchiha Sakura :)
Snad se bude líbit... :)



....A byl tu den jeho návratu. Těšila jsem se, ale když přijela loď do přístavu, jel totiž lodí, nikde jsem ho neviděla. Ptala jsem se snad všech, co vystupovali, ale nikdo ho neviděl, dokonce prý s nimi ani nenastoupil. Nemohla jsem tomu uvěřit, proto jsem běžela k nim domů, v bláhovém domění toho, že jsem ho propásla. Doběhla jsem tam a jako řízená střela jsem se vřítila do kuchyně, kde právě seděla jeho matka se slzami v očích.
"Zealo, co se stalo?" Oslovila jsem ji.
"On...Zůstane tam ještě dva roky...."

Tehdy jsem se úplně zhroutila. Přerušila jsem studium.... Teda nepřerušila, ale z fakulty me dávno vykopli. Zůstavala jsem doma a s nikým jsem se nebavila. Nejdřív za mnou chodili kamarádi a snažili se mě rozveselit, ale později i oni pochopili, že to nemá smysl. Žila jsem si svůj vlastní život odděleně od ostatních.
Když uběhli další dva roky, bylo mi tehdy přesně dvaadvacet, na všechno jsem kašlala, do přístavu už jsem se ani nechodila, věděla jsem, že se nevrátí.
Najednou se rozdrnčel zvonek. Myslela jsem, že je to Hinata, aby mě politovala a tak jsem se ze slušnosti zvedla a šla otevřít.
Ve dveřích stál Hiroto a díval se na mě. vytřeštila jsem oči a mlčela. Myslela jsem, že se vážně nevrátí. Přistoupil ke mě a objal mě," velké slzy se jí koulely po tvářích. Chudák Minato nevěděl, co dělat. Protože řídil, tak zvedl jednu ruku a hodil ji jí opatrně kolem krku a řekl;
"To je dobrý, nemusíš mi to říkat," i když by byl radši, kdyby to věděl.
Ne, dořeknu to.
Potom bylo zase všechno dobré...Ale jen do doby mých čtyryadvacátin. Čekala jsem s ním dítě. Byla jsem v prvním měsíci, když se to stalo. Jeli jsme na první kontrolu, ale měli jsme-" Hlas se jí najednou zlomil..."Měli jsme dopravní nehodu. On nepřežil a já jsem p-přišla o-o dítě," Minato sjel na louku, opatrně vystoupil a vzal vzlykající Kushinu do náručí a odnesl ji na malý palouček. Teprve pak přestala vzlykat a rozhlédla se.
"Páni," vydechla po chvíli. "Je to tu nádherné!"
"Chodil jsem sem s Hirou..." Usmál se při vzpomínce na ni.
Seděli tam ještě dlouho dokud se na ni Minato nezadíval takovým divným pohledem.
"Co je?" Zasmála se. On se k ní jen naklonil a políbil ji. Když tu najednou;
"Tati!" Zazněl odněkud něčí vyčítavý hlas. Prudce se od ní odtrhl a podíval se tím směrem.
"Naruto?" Minato hleděl přímo do skelných očí svého syna. Šlo vidět, že se brzo rozbrečí.
"Slíbil si, že se už nezamiluješ a teď? Sedíš tu a líbáš se s tou čůzou!!"
"Naruto!!!" Bylo vidět, že je s prominutím hodně nasranej. "Takhle mluvit nebudeš! Je to moje věc, myslíš, že kvůli tobě zůstanu sám navždycky?!" Ohlédl se na Kushinu, aby se jí omluvil, ale ona už byla pryč. S brekem běžela zpátky po lesní cestě, ale najednou zjistila, že neví kde je. Začala se otáčet na všechny strany, když tu ji najednou někdo popadl za rameno. Vyjekla a chtěla mu vrazit, ale když zjistila, že je to Minato, ruku svěsila a rozbrečela se.
"Promiň...já už odejdu, najdu si práci někde jinde." Hořce se zasmála.
"tak to teda ani omylem. Naruto to o tobě říkat nemůže. Já jsem totiž zjistil, že...Jsem do tebe blázen. I za tak krátkou dobu co tě znám. Jsi úžasná, milá a krásná. Nejsi namyšlená a falešná jako ostatní holky tohohle typu," dořekl a smutně svěsil hlavu.
"Minato," vzdychla. "já tě taky miluju, ale nebudu, ani nemůžu, vám bourat rodinu." Vzdychla. "Podívej, já s ním promluvím a ozvu se ti, jo?"
"No dobře," trochu se uklidnila. "Jenom...řekneš mi, jak se odsud dostanu?"
"Jo, odvezu tě."
Cesta byla popravdě dost hrozná. Bylo ticho jak v hrobě, neměli si totiž co říct...Teda..měli, ale ani jeden nic neřekl nahlas.

Naruto se mezitím doopravdy rozbrečel. Uklidňovala ho tam Hinata, která na tom ale nebyla o moc líp. Připomínalo jí to její dětství, když našla matku jak se líbala s cizím chlapem.

Už to bylo dva týdny. Přesně dva týdny od té události na tom palouku a Minato se pořád neozýval. Kushina už nechtěla to zklamání zažít znova na tom stejném místě, jako před těmi lety, proto si sbalila a zablokovala si první letenky do Ameriky, konkrétně na Floridu...takřka na druhý konec světa od Japonska.
Přesně 22. 6. 2010 (Nevěděla jsem, jaký datum tam dát, tak sorry, kdyby se vám nelíbilo:DDD) nastoupila do letadla. Ještě ve dveřích se otočila a rozhlédla se po tom městě, kde zažila tolik zklamání, po tom městě, kde prožila první lásku, po tom městě, kde poprvé otěhotněla, po tom městě, kde toho tolik zažila. Možná byste čekali, že se sem na poslední chvíli přiřítí Minato a přeprosí ji, aby neodcházela, ale to se pletete.
"Slečno, jdete teda?" Ozvala se nevrlá letuška.
"Jo, už jdu."
Podívala se z okýnka, když najednou spatřila blonďatou kštici. Svitla v ní naděje na to, že by to mohl být Minato, ale když se ta osoba otočila, viděla, že je to nějaká dívka, a tak se otočila od okýnka a snažila se spát.

Jestli chcete slyšet pravdu...v Americe to bylo snad ještě horší, než žít v zemi, která vám zničila život. Nikdo tam na vás nebere ohledy, a i když je to vysněná země, jídlo tam moc dobrý nemaj. Zkrátka a dobře, Kushina tam žádnej luxus neměla, ale jí to nevadilo, byla zvyklá na to, že musí žít skromně.
Žila tam dlouho, hodně dlouho. Myslíte, že měsíc? To se pletete. V Americe byla už druhým rokem a pořád se nic nedělo. Minato se neozýval nikdo ji nesháněl a ona si vpohodě žila jako uklízečka u jedné zazobané rodiny.

Minato mezitím žil hrozně. Nemohl se jí ozvat, protože ztratil kontakt.Všemožně se snažil ztracený kontakt najít, ale nevěděl jak.
Jednou ve zprávách byla bohatá rodina, natáčeli totiž zrovna dokument o přepychu v Amerických domech. V pozadí zahlédl Kushinu. Ihned se chopil příležitosti, sehnal si letenku do Kalifornie a už to jelo ráz naráz.
Byl už celý nedočkavý, až ji uvidí. Pořád měl v hlavě její krásný obličej a ještě krásnější vlasy.

Dorazil do Kalifornie a rovnou si zastavil taxi a poslal ho na adresu v jeho notesu. Když přišel před ten dům, byl tak přepychový a veliký, že myslel, že to obrátí a vrátí se rovnou cestou domů, to by se ale ve dveřích nesměla objevit Kushinina červená hlava.
"Em..Minato?" Vyhrkla, když ho viděla a už měla znova na krajíčku.
"Kushino, omlouvám se, že jsem se neozval, ale ztratil jsem na tebe číslo a zjistil jsem kde jsi až podle toho pořadu o bohatých domech. Víš, já tě ještě pořád miluju, jsi tak krásná a hodná, celý ty dlouhý rokyx jsem myslel jenom na tebe, na nikoho jinýho," vyhrkl na ni najednou. Byla zmatená. Nevěděla, co od toho má očekávat, ale stálo to za zkoušku.
"Minato...Já...taky tě ještě pořád moc miluju," vrátila mu to. Jen se na ni usmál a pomalu ji políbil. Oba byli jako v sedmém nebi. Konečně se jim splnilo jejich přání. Cítít ještě jednou rty toho druhého.
"Takže...Vrátíš se se mnou prosím?" Zeptal se jí opatrně.
"A ty se ještě ptáš?!" Vykřikla. "To je samozřejmost! Jenom...Jak se s tím vyrovnal Naruto?"
"Je na tom dobře, vysvětlili jsme si všechny neshody," usmál se.
"Tak jo, dojdu si sbalit a pak řeknu paní domů, že odcházím, vydržíš?"
"Jojo, neboj, počkám tady." Kushina byla opravdu během minuty sbalená a domluvená.
Zablokovali se letenky na zítřejší let a noc v hotelu. Tu noc se odehrálo něco, co jim oběma změnilo život. Bylo to totiž jejich poprvé. Ani pro jednoho tohle nebylo nové, ale stejně se jim zdálo, že je to něco nového. Do Ameriky se vrátili zdraví a plní elánu. Naruto to přijal úplně v lidu a pohodě. Ale Kushině začínalo být po ránu nějak nevolno. Každé ráno to jen tak tak stihla doběhnout na záchod, aby vyklopila včerejší večeři.

Jela tedy za doktorkou. Ta jí oznámila, že je těhotná. Kushina byla šťastná. Minato taky. Dokonce i Naruto projevil pořádnou radost a pěkně to s nimi oslavil.

Za devět měsíců se jim narodila holčička, která nesla jméno Ninata, podle Naruta a Hinaty. Měla krásné dlouhé rusé vlasy a pomněnkově modré oči. Byla tuze krásná, hned bylo jasné, že si co nejdřív najde nějakého pěkného frajera a brzo se odstěhuje od svých starých a nepotřebných rodičů.
Dalo by se říct, že všichni žili šťastně až do smrti...
_________________________________
Sorry, vím, že je to hrozný :'DDD
Ale teď chvíli nebudu přidávat, mám před příjmačkama a musím se učit, pardon://
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Danyla Danyla | Web | 14. dubna 2013 v 13:36 | Reagovat

Hrozný?? Blbosť!!!!!!! Je to perfektnéé! Moc krásne... :)

2 Zuzu Zuzu | Web | 16. dubna 2013 v 19:15 | Reagovat

Juu to bolo úžasné som to prečítala na jeden nádych..no možno na dva :DDD ale je to parádička

3 Stanush Stanush | Web | 17. dubna 2013 v 21:42 | Reagovat

ouuuuuuu to je cuteeee!!! :D
P.S.: kraaaaaaasny dess :P

4 Aki Aki | Web | 18. dubna 2013 v 8:56 | Reagovat

Výborni dielik.

5 Raven Raven | 25. dubna 2013 v 17:24 | Reagovat

mně se to líbí :D :) ;)

6 Ita-chan Ita-chan | Web | 27. dubna 2013 v 11:15 | Reagovat

náhodou je to hezký :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama